Petr se probudil až ráno. Protože kolem nich se tyčily samé vysoké hory, stále se nacházeli v dokonalém stínu. "Justicie?!" vykřikl. "Jo, neboj, jsem vzhůru." řekla nevzrušeně. Petr se podivil: "Tys… teda, ty jsi byla vzhůru celou noc?" Kývla: "Jo, většina členů královy gardy vydrží vzhůru i dva dny. A navíc, já si odpočinu na koni." Ačkoli měl Petr pocit, že vstali velmi brzy, z vedlejší místnosti zaslechl šum. "To je ten troll, celou noc s něčím rachotí vedle." V tu chvíli se otevřely dveře do místnosti. Zpoza dveří se na ně usmál Abbax: "Už být vzhůru? Nebude trvat dlouho a bagr být zde a bude pracovat. A potom budete moct odjet za svým cílem…" Možná by řekl ještě něco, ale přerušila ho Justicie: "Ale pokud je kaňon tak zavalený, že jím neprojedeme na koni, můžeš obě armády zastavit, aby tímto kaňonem neprojížděli…" na chvíli počkala, aby dala trollovi trochu času na přemýšlení, kam tím míří. "Tak měn napadlo," navázala po chvíli, "že bys mohl nechat tenhle průsmyk uzavřený, aby se přes něj nic špatného nedostalo." Troll se zamyslel a pak se zeptal, co by měl dělat, když nebude hlídat průsmyk. Justicii nic nenapadlo a tak se do hovoru vložil Petr: "No, mohl by ses podívat kamkoli do světa… já nevím, co se tady dá dělat, ale určitě víc než v kamenné chaloupce uprostřed průsmyku, kudy jezdí každou chvíli armády lidí a černých rytířů." Troll se na všechny tři podíval a zamyslel se. Dlouho bylo ticho. "Ale Abbax nemít kam jít. On raději zůstat tady, doma, než bloudit po velká svět. A nebo jít s cizinci z daleká země." Petr se podíval na Justicii: "No, jestli těmi cizinci myslíš nás, tak věz, že naše cesta není z nejnebezpečnějších…" Ačkoli předpokládal, že se troll zalekne, ten se pouze hlasitě zasmál: "Cha, vy nevědět, co troll zažít tady. Ne krása. Já nemít strach. Já napsat vzkaz pro bagrista - on nechat šutry a odejít. Nechat zemi bezpečnou. Vy nemít strach, já odvážný." Jeho řeč sice zněla neohrabaně, ale přesto se dala poslouchat a nečinilo jim problémy rozumět tomu, co jim říká. "Fajn, tak se do toho pustíme. Můžeme?"

Netrvalo dlouho a Abbax stál před svojí polorozbořenou chatrčí několika mála věcmi, které se rozhodl vzít s sebou. Moc toho ani nebral, jenom trochu jídla a ohromnou oboustrannou sekeru s půlkruhovým ostřím, zakončenou protáhlou špicí, jejíž ostří Petr nechtěl testovat.

Neujeli ani půl kilometru, když se před nimi objevila kamenná bariéra vysoká několik metrů. Všichni tedy sesedli a opatrně vedli své koně, aby se dostali na druhou stranu bez zranění koní i jezdců. Šli po hromadě velkých i malých kamenů, které jen občas držely pohromadě. Jediný, komu tahle chůze nečinila problémy, byl Abbax, který si již v na takovýto terén zvykl. Znenadání se kolem nich mihl tmavý stín. Ačkoli se všichni tím směrem podívali, nikdo nezareagoval. Jenom Abbax chvatně popadl sekeru a zařval: "Drak! Na něj!" Než stihl kdokoli zareagovat, vrhl se na draka, který přistál kousek před nimi. "Abbe, Zadrž!" křikli na něho všichni. Teprve když si uvědomil, že drak na něho neútočí, ale pouze ho opatrně sleduje, zastavil se. "Co je s tím drakem?" zeptal se nakonec. Justicie naznačila Petrovi, aby se do toho pustil. "Takže," začal nejistě, "tohle je Drago, náš spojenec, přítel, prostě někdo, kdo je na naší straně." Do hovoru se vložil i sám Drago: "Jo, těší mě, že jsem tě poznal." Troll se mírně uklonil: "Já jsem Abbax z Průsmyku. Nikdy bych nevěřil, že se potkám s drakem." Petr se tiše zasmál. Ani on netušil, že by se kdy setkal s drakem. Vždyť ani tohle neměl v plánu. A teď přelézá hromadu kamení s mečem na zádech s tou nejpodivnější skupinou, jakou kdy potkal.

Drago se ještě jednou na všechny podíval. Vše náhle vypadalo, jakoby vše bylo v naprostém pořádku. Petr přiměl svého koně, aby se opět vydal na cestu. Všichni ostatní ho následovali. "Teda, kdyby mi někdo před pár dny řekl, že se budu šplhat po takovéhle cestě, tak bych mu nevěřil!" vzdychl Petr. V tu chvíli se vedle něho objevila Tanja. Ačkoli jí pomalu mizely fialové fleky z obličeje, které utrpěla v jejich první společné bitvě, mohl na ní spatřit novou jizvu. Tu utržila včera, když se na ní zřítil kus skály. Teda, nějaký menší úlomek, protože jinak by tu s ním už nebyla. "Neměj obavy, nějak to odpadne." Řekla klidným hlasem Tanja. V tomhle měla pravdu. Ale jaký to bude mít konec? Chtěl na to nějak odpovědět, ale než stihl cokoli říci, zatmělo se mu před obličejem.

Tanja nejprve na něho zírala, netušíce co se děje. Když ale Petr zavrávoral, rychle ho chytila, aby neupadl na ostré kameny. Poté ho opatrně opřela o koně, aby si trochu odlehčila. "Co se stalo?!" ozvala se Justicie a rozeběhla se k Tanje. Během chvíle se u nich objevil i Abbax. "Kde být problém?" zeptal se tiše. Tanja se narychlo podívala na Petra, aby se ujistila, jestli je všechno v pořádku. "Nevím, prostě zničehonic tohle." Následovalo téměř nekonečné ticho. "Bude v pořádku," prohlásila po chvíli s naprostým klidem Justicie. Abbax se na ni nedůvěřivě podíval: "Ty být jistá on ne potřeba pomoc?" Justicie se usmála: "Neboj, vím to. Teď bude nejlepší, když ho hodíme na koně a budeme pokračovat v cestě. Do večera se určitě probere." Tanja si uvědomila, že se viditelně třese. "Bude v pořádku." zašeptla k ní tiše Justicie. Tanja kývla, ale přesto se stále třásla. "My udělat líp když my jít móóc rychle." řekl polohlasem Abbax. Justicie s Tanjou rychle přehodily Petra přes koňský hřbet a rychle se vydali vpřed. Netrvalo dlouho a všichni mohli slyšet to, co předtím věděl jen troll. Země pod jejich nohama se začala třást a během chvíle se v průsmyku objevila ohromná armáda černých jezdců na koních stejné barvy. "Černí rytíři…" vydechla Tanja, která samotnou hrůzou nemohla udělat jediný krok. "Ti se nahoru nedostat." pokusil se ji uklidnit Abbax. V jeho hlase bylo nějaké zvláštní kouzlo, které dokázalo každého člověka uklidnit. "Fajn, tak radši zmizíme." řekla tiše Tanja a rychle se vydala vpřed. "Mám je zahnat?" zeptal se Drago, který se většinou držel trochu dál od nich. Abbax naznačil, že to není potřeba.

Mezitím co se celá družina trápila na kamenité lavině, Petr se v jakémsi snu ocitl na neznámém místě uprostřed tmavé noci. Netrvalo dlouho, když vítr odehnal mrak a tím pustil na zem trochu měsíčního světla. Před ním se objevilo množství stanů a až úplně na horizontu byla vidět silueta jakéhosi hradu. Měl chuť vydat se vpřed, ale zastavila ho něčí ruka, která ho uchopila za rameno. Petr se rychle otočil, aby si mohl rozmyslet následující postup. Jenomže místo čehokoli zlého za ním stál stařík v tmavém rouchu, zpod kterého vykukoval dlouhý bílý plnovous. "Nelekej se mě, Petře…" řekl chraplavým hlasem stařík. Petr se na něho nejistě podíval: "Co má tohle…" Stařík, který se představil jako Magiq, ho přerušil: "Ty jsi tady, protože jsem tě zavolal. Až nastane čas, řeknu ti úplně všechno. Ale teď na to není čas. Jestli můžeš, tak mi to odpusť, ale teď tu je mnohem důležitější věc, kterou musíme zařídit. Chceš se ještě na něco zeptat, než se pustíme do naší debaty?" Petr se zamyslel. Jistě že měl mnoho otázek, ale nevěděl, kterou začít a zda se na to vůbec ptát. "Dobrá," řekl po chvíli ticha Magiq, "takže k věci. Klidně si sedni, tady jsme v bezpečí." Oba si tedy sedli proti sobě a Magiq začal holí rýt do země: "Tohle je průsmyk," řekl a dvojicí čar znázornil průsmyk a zhruba do jejího středu udělal tečku, "a tady je tvoje družina. A míří sem…" Na chvíli se odmlčel, protože se chtěl ujistit, že ho Petr poslouchá a aby mu dal chvíli na to, aby si všechno v hlavě urovnal. "Thewswood je zhruba tady, na tři délky průsmyku. Ale tam vy nesmíte. Důvod ti říci nemůžu, protože bys hodil flintou do žita a vše by pak bylo ztraceno. Takže, až opustíte zítra průsmyk, tak zamíříte podél potoku zvaného Brooklet. Místo, kam musíte dojít, najdete bez problémů. Ale tohle si pamatuj, k Thewswoodu se nesmíte ani přiblížit. Můžeš mi to slíbit?" Petr nejistě kývl. Magiq se na něho usmál: "Už se těším, až se sejdeme příště. To se ale odehraje pořádně, ne jenom jako." Petr se ohlédl za sebe, protože odtamtud slyšel přicházet nějaké zvuky. Když se otočil zpět, Magiqa nikde neviděl. Ještě chvíli tam seděl, ale po chvíli se rozhodl, že se rozhlédne po okolí. Sotva však vstal, zatmělo se mu opět před očima.

"Petře…" zaslechl nejistý hlas. Nebo se mu to jen zdálo? Ne, tentokrát si byl jistý tím, že něco slyší. Pomalu si začal uvědomovat, co se kolem něho děje. Teprve nyní si uvědomil, v jaké poloze na koni jede. "Petře." zaslechl dívčí hlas. "Tanjo…" zašeptal tiše. "Neboj se, za chvíli jsme u Thewswoodu a tam se o tebe postarají. Za chvíli?! Ale vždyť to nejde! Petr sebou škubnul tak prudce, že spadl z koně. "Jsi v pořádku?" zeptala se starostlivě Tanja. "Ne," vykřikl Petr, "na Thewswood nesmíme!" Teprve nyní si všiml, že ještě neopustili průsmyk. "Musíme se vydat proti proudu Brookletu…" Tanja se na něho podívala: "Neboj se, jenom jsi na chvíli omdlel. To bude dobré." Petr ale trval na svém. Tanja si zpočátku myslela, že blouzní, ale jenom do okamžiku, kdy se do debaty vložil Abbax: "Brooklet je potok, který přitékat do průsmyk u jeden jeho konec, kde se propadat do země. Petr určitě muset mít ‚vidění'. Málo člověků znát jméno Brooklet." Tanja se na něho podívala. "Petře, co se stalo?" Jenomže on si na nic nemohl vzpomenout. Jenom věděl, že musí jít proti proudu Brookletu, dokud nepotkají někoho, kdo jim poví, kudy dál.

další kapitola

Zpět