Petr se rychle protáhl dveřmi. Popadl Tanju a škubnul s ní: "Mizíme děvče, dokud je čas!" Tanja stále nic nechápala, ale poslechla ho. Běželi tedy chodbou až na její konec, kde nalezli schody, směřující dolů. "Fajn, je čas zmizet, než bouchneme se slíbenými dveřmi!" Po schodech se řítili tak rychle, jak jen mohli. Seběhli o několik poschodí, když se dostali na nejnižší patro. "Tak, a jsme venku!" oddechl si Petr. Jenomže v tu chvíli jim hlavní dveře zatarasil robustní Kyklop s velikou dřevěnou palicí. "Teda, tohle je prů… švih!" zaklel Petr. Věděl, že jim nezbývá moc času. "Není tady nějaký zadní východ?" křikl Petr. Tanja se rozhlédla: "Nic nevidím…" Petr tedy pohledem přeměřil monstrum, stojící ve dveřích." Vzhledem k tomu, že dveře měřily něco přes dva metry, bude tenhle ‚drobeček' možná jenom tři a půl metru. "Tak ho seřežeme, ne?" navrhla Tanja. Petr na to taky myslel, ale úder tím klackem by neudržel a každopádně by odlétl na pár metrů. "Teda, teď nám pomůže jen zázrak…" pronesl Petr. Možná by se s ním vypořádali, ale vše zařídil zázrak… celá zeď za Kyklopem se rozlétla a zasypala ho. Tam někde za clonou z prachu se občas objevil Drago. "Fajn, a teď pryč!" křikl Petr a společně s Tanjou zamířili k oknu, kterým proskočili ven. Petr přiběhl k Dragovi, aby ho varoval, ale ten jenom odpověděl, že tohle dokončí. Nic nedbal Petrova varování.

V tu chvíli se ozvala ohlušující rána, následovaná velkým třeskem. Celá věž se oddělila od hradu a rozlétla se na kusy. Drago, ačkoli vždy vypadal jako veliký titán, v tomto boji neměl žádnou výškovou výhodu. Další exploze… několik kamenů se uvolnilo a rozlétlo se do okolí. Petr s Tanjou stále utíkali, ale jejich zachránce stále bojoval přímo před branou. "Drago, uteč!" křikli na něho, ale on se ani nehnul z místa a stále útočil a bránil se. Další exploze odhodila několik kamenů přímo na ně. Boj utichl a nic se už ani nehnulo. Přesto se nezastavili. Utíkali dál, protože i na ně dopadlo několik menších úlomků. Když už byli nějakých pár desítek metrů, Petr se zastavil. Netušil proč, ale zastavil se, jakoby mu to někdo přikázal. Pocítil strach. Opatrně se otočil. "Neudělali jste dobře," ozval se hlas plný vzteku, "ten, kdo zničil mé sídlo zaslouží smrt!" Petr se otočil: "A ten, kdo odejde a návštěvu nechá o samotě, zaslouží vypálení svého sídla… i smrt, Černý rytíři!"

Pod maskou Černého rytíře se zablýskly zelené oči plné nenávisti. Petr se mu do nich podíval: "Nesouhlasíš snad?" Odpovědí mu byla paže napřažená proti němu. "Bacha!" vykřikl Petr na Tanju, aby se někde schovala. Stále se nic nedělo a Petr začal přemýšlet, jaký trik to je tentokrát. "Ne!!!" vykřikl zoufale. "Mé síly mě zrazují…" v jeho hlase byla slyšet bezmoc. Petr se na něho zle podíval: "Co to zase hraješ! Jednou jsem ti na to skočil, teď mě nenachytáš." Přesto se opatrně přiblížil k němu. Každý jeho krok vyvolal jednoduchou reakci: dva kroky zpět. Vše vypadalo tak věrohodně, že Petr pomalu začal zvažovat možnost, že opravdu jeho nepřítel je beze sil. Náhle se z jeho ruky vyřítila ohnivá koule. Petr ji naprosto nečekal a tak se nezmohl na víc než na to, aby se schoval za tenký meč. Holt, tonoucí se stébla chytá… jenomže meč veškerou útočící sílu absorboval a v úplně jiné podobě ji předal Petrovi. Ten se pod návalem nové energie vyřítil do prudkého výpadu… akorát stihl svůj meč zarazit do zad prchajícího Rytíře. Jenomže v tu chvíli jeho tělem projela nová energie, tentokrát ale mnohem zlejší. Jakási záporná energie, která se do něho dostala přes meč. Chtěl ho rychle pustit, ale vůbec neměl v tu chvíli nadvládu nad svým tělem. Měl pocit, jakoby byl jenom pouhým pozorovatelem toho všeho, ne pánem svého těla. Před sebou viděl svého nepřítele s mečem v zádech, za sebou spatřil Tanju, jak za ním běží, aby mu pomohla.

Nejprve zmizel Černý rytíř. Ačkoli si Petr nedokázal vysvětlit, jak se mu to mohlo podařit. Najednou tam prostě nebyl. Chvíli poté se mu před očima objevila černá mlha, která mu připomínala něco, čím prošel v minulosti. Ale co to je? Když už pomalu veškerý jeho výhled zakryla mlha, vzpomněl si: vždyť tohle se mu stalo předtím, než se dostal sem… takže teď se objeví doma. A zjistí, že to všechno byl jenom nějaký zajímavý sen. Prostě nic z toho se nestalo. Tahle myšlenka ho upoutala svojí logickou věrohodností… ale to by pak znamenalo, že Tanja byla jenom přelud a… a co? Co potom? Táhle začal doufat, že se neprobudí doma, ale někde úplně jinde. Ale kde? Vždyť to byl jenom sen… Jeho mysl byla nyní zaměstnána takovým množstvím myšlenek, že si ani nevšiml, co se kolem něho děje. Sice stále nemohl nic viděl, ale kolem něho se začaly šířit prapodivné zvuky. Ty byly původně pouze tiché a neurčité, ale postupně začaly nabývat konkrétních rozměrů. Teprve nyní si je začal uvědomovat. Je to probuzení ze snu, nebo smrt z té rány, co dostal chvíli před tím, než se mu tohle začalo dít? Ale to se brzy dozví…

další kapitola

Zpět